Depozitum
Finanční prostředky svěřené bankovní nebo záložní instituci k úschově s možností jejich zhodnocení prostřednictvím úroku. Termín pochází z latinského depositum (věc uložená do úschovy). V praktickém užití je depozitum synonymem pro „vklad" — označuje běžné, spořicí i termínované vklady. V odborné literatuře a regulatorních textech se „depozita" používají jako souhrnný termín pro celkový objem vkladů klientů.

Vysvětlení v kostce

Pokud uložíte peníze do záložny na spořicí účet nebo termínovaný vklad, svěřujete instituci svá „depozita". Záložna je eviduje jako závazek — jsou to peníze, které vám dluží vrátit. Na oplátku je může používat k úvěrování jiných členů.

Slovo „depozitum" samo o sobě neurčuje typ ani délku uložení. Může jít o krátkodobý overnight vklad nebo o víceletý termínovaný vklad. Rozlišujícím znakem je vždy smlouva a její podmínky — lhůta, výpovědní podmínky, úroková sazba.

V kontextu družstevních záložen

V dokumentaci záložen a reportech pro ČNB se pojem „depozita" objevuje jako souhrnná položka v rozvaze na straně pasiv — zachycuje, kolik celkem záložna dluží svým vkladatelům. Pro klienta je důležité vědět, že zákonné pojištění vkladů (Garanční systém finančního trhu) se vztahuje na depozita ve standardním smyslu: běžné, spořicí a termínované vklady.

Naopak členský vklad není depozitem v právním smyslu — nejde o věřitelský nárok klienta vůči záložně, ale o majetkový podíl na kapitálu. Proto ho pojištění vkladů nekryje.

Při podepisování smlouvy v záložně sledujte, jak je uložená částka označena. Pokud stojí „termínovaný vklad" nebo „spořicí vklad", jde o depozitum chráněné pojištěním. Pokud stojí „členský vklad" nebo „základní kapitálová účast", pojistná ochrana se nevztahuje.

Související pojmy

Zdroje

Naposledy ověřeno: 28. dubna 2026